Kuše Cheap Shot 130 od společnosti Cold Steel

Něco málo z historie

Kuše se v historii objevují údajně poprvé již v Číně, později v antickém Řecku a také ve starověkém Římě.  Zde se zpočátku jednalo nejvíce o tzv. obléhací stroje (například Balista). V Evropě se kuše uplatňovala především v období středověku, protože to byla (spolu s dlouhým lukem) jediná zbraň, schopná na dálku ohrozit rytíře ve zbroji. Na rozdíl od luku byl výcvik střelce z kuše relativně krátký a jednoduchý. Například za stoleté války (mezi Anglií a Francií v letech 1337–1453) prý výcvik kušníka trval dva měsíce na rozdíl od lučištníka, který musel cvičit dva roky. Kuše byla v minulosti též označována jako samostříl či anglicky crossbow, nebo německy die Armbrust.

 

Tradiční a moderní kuše – historie a současnost.

 

K její obsluze stačil malý prostor, což bylo výhodné hlavně při obraně opevnění. Proto byla kuše oblíbenou zbraní zvláště v hradech a pevnostech, kde byli střelci dobře kryti při jejím napínání. Kuše mohla být také delší dobu natažena a připravena k okamžité střelbě. Například i v husitském vojsku bylo mnoho střelců z kuše. Musíme si ovšem uvědomit, že základní nejmenší taktickou jednotkou byl v husitském vojsku bojový vůz s osádkou. K tomuto husitskému válečnému vozu bývalo šikováno 4-8 střelců z kuší, 2 střelci z ručnic, 2 pavézníci, několik cepníků a sudličníků a 2 vozatajové.  Hlavními nevýhodami kuše byla větší hmotnost a menší rychlost střelby - asi jedna až dvě střely za minutu.  Určitou zajímavostí byla opakovací kuše z Číny nazývaná Ču-ke-nu, která kombinovala rychlé pákové napínání se zásobníkem na deset šipek. Díky tomu pak bylo možné vystřelit desetkrát za cca 15 vteřin. Dostřel i průbojnost byly sice omezeny, ale tato kuše byla údajně úspěšně používána jako obranná zbraň na Velké čínské zdi. Mimo Čínu je její použití doloženo i ve středověké Koreji.

 

opakovací kuše z Číny nazývaná Ču-ke-nu (zdroj: Wikipedie)

 

Kuše se používaly jako vojenská zbraň až do 16. a 17. století, kdy je postupně vytlačily palné zbraně. Samozřejmě že se kuše používala po celou dobu i jako lovecká zbraň a v 19. století byla dokonce velmi oblíbenou sportovní střelba z kuše. Svou renesanci zažila kuše ve druhé polovině 20. století, kde hlavně díky novým materiálům jako je hliník, dural a nejnovější materiál carbon, je možno radikálně zredukovat její hmotnost a zvýšit její účinnost. Nepostradatelnou součástí každé kuše je tětiva. U moderních kuší je nejčastěji tvořena svazkem dakronnových nebo kevlarových vláken, které zaručují vysokou odolnost a stálost fyzikálních vlastností. Tětiva a lučiště jsou nejvíce namáhanou součástí každé kuše. Dodnes je kuše užívána nejen jako sportovní zbraň, ale v některých zemích dokonce i jako lovecký nástroj (v Česku je použití kuše i luku pro lov zakázáno).

 

Kuše Cheap Shot 130 i s šípy

 

Kuše Cheap Shot 130

Kuše Cheap Shot 130 má napínací sílu tahu 130lb (což je 59 kg) a počáteční rychlost šípu je 71 metrů za vteřinu. Celková hmotnost kuše bez šípu je 2 kg. Kuši snadno nabijete nabíjecí pákou umístěnou pod kuší a to ve stoje, v kleče, a dokonce i v leže. Standardně je osazena jednoduchými pevnými mířidly. Kuše Cheap Shot 130 je dále vybavena AR teleskopickou pažbou, odnímatelnou přední rukojetí, Picatinny railem na uchycení například svítilny a speciálním zaměřovačem - kolimátorem. Součástí balení je také šest karbonových šípů, taktický popruh, vosk na tětivu, dva čistící hadříky čoček a imbusový klíč. Samotná sborka kuše je velice jednoduchá – jedním čepem připevníte lučiště a druhým pažbu.

 

Rozložená testovaná kuše – zvlášť je lučiště a pažba.

 

Samotný test:

Kuší vlastním několik a to nejenom moderní varianty kladkových kuší, ale například i jednu repliku středověké kuše. Střelbě z nich se věnuji již řadu let, proto bylo pro mě velice zajímavé otestovat novou kuši od společnosti Cold Steel.

 

Detail kolimátoru, pojistky a spouště při střelbě.

 

Zajímal mě prioritně komfort ovládání – nabíjení speciální pákou, dále přesnost kuše a její účinnost. Test jsem realizoval na střelnici Fox Chloumek u Mělníka, kde běžně pořádáme střelecko-taktické kurzy a ve výcvikovém prostoru ABFC - Arnis & Balaraw Fighting Club.

 

Část testu probíhala v tréninkovém prostoru klubu ABFC.

 

Výhodou byla nejen bezpečnost, ale například i naměřené vzdálenosti a použití různých terčovnic. Využíval jsem postupně vzrůstající vzdálenost – začal jsem na 10 metrech a postupoval na 15, 20, 25 a 30 metrů. Vzdálenosti jsem označil barevnými kužely, což je patrné z některých fotografií. Nejdelší maximální dostřel se zásahem do terče byl na 45 metrů. Účinný dolet byl spojen s jistotou a přesností zásahu a pohyboval se od 15 do 25 metrů.

 

Střelba na různé vzdálenosti označené po 5 metrech žlutými kužely.

 

Z testované kuše jsem střílel z různých poloh – ve stoje, v kleče, v dřepu a v leže na břiše i na zádech. Poloha střelby v lehu na zádech byla nejvíce komplikovaná, ale bezpečně vystřelit a trefit cíl se dá.  Během testovací střelby jsem samozřejmě několikrát nanesl vosk na tětivu. Střílel jsem jak s využitím pevných mířidel, tak i s použitím kolimátoru/zaměřovače.

 

První soustřel šesti šípů přes pevná mířidla na vzdálenost 15 metrů.

 

Ověřil jsem také jistotu nástřelu zaměřovače/kolimátoru, který je součástí balení. Po dobu deseti dní jsem každý den ověřoval nástřel kolimátoru 24 výstřely – šest výstřelů po čtyřech opakováních. Kolimátor během těchto 240 výstřelů vždy fungoval bezproblémově a nástřel se nezměnil. Ačkoli kolimátor působí velmi levným dojmem, tak svou funkci plně zvládne.

 

Detail kolimátoru a červené tečky.

 

Průraznost jsem otestoval na dřevotřískových deskách o tloušťce 1 cm a 2 cm. Šípy pokaždé dřevotřískovou desku prostřelily.

 

Prostřelená dřevotřísková deska o tloušťce 1 cm.

 

Jako další mne zajímala úsťová rychlost šípů vystřelených z testované kuše. K měření rychlosti šípů mě posloužilo zařízení zvané „hradla“. Jedná se o elektronické zařízení se svislými poli (hradly) snímanými světlocitlivými čidly. Čidlo zaznamená stín vrhaný střelou. Pole jsou od sebe vzdálena cca 0,5m. Podle časové odchylky mezi vrženými stíny na jednotlivá hradla přístroj spočítá rychlost střely/šípu. Průměrná úsťová rychlost šípů byla 71 metrů za vteřinu. I tyto testy jsme realizovali na oficiální střelnici.

 

Úsťovou rychlost šípů jsem měřil pomocí elektronického zařízení nazývaného Hradla.

 

Vyzkoušel jsem také rychlost střelby spolu s ovládáním nabíjecí páky. Podařilo se mi nabíjet, vystřelit a zasáhnout opakovaně pěti šípy na vzdálenost 18 metrů terč velikosti papíru A4 nejrychleji za celkový čas 35 vteřin.

 

Výsledek střelby na vzdálenost 12 metrů v kleče.

 

Plně funkční po celou dobu testování byla i standardní oboustranná pojistka spouště kuše. Malé negativum může pro někoho být, že samotná spoušť není krytá klasickým lučíkem.

Testovaná kuše i po 300 výstřelech fungovala bez problémů – nabíjecí páka nebyla nijak poničená či zdeformovaná a i lučiště a tětiva byly v pořádku. Kuši jsem samozřejmě několikrát během testování rozložil a znovu složil do funkční podoby. I zde jsem neshledal žádný problém. Spolu se mnou vyzkoušelo testovanou kuši také několik dalších lidí - všem se ovládala výborně.

 

Natahovací páka v rozloženém stavu.

 

Doporučení – jak používat kuši:

S kuší vždy zacházejte jako s jakoukoliv jinou zbraní - nenechávejte jí nabitou, nemiřte na osoby a zvířata, a to ani v nenabitém stavu z legrace a při střelbě dbejte, aby se v oblasti střelby nikdo nepohyboval – náhodní kolemjdoucí, pobíhající děti, psi, …

Před samotným použitím kuše zkontrolujte, zda není kuše nějakým způsobem poškozená (tětiva, lučiště, omotávka). Pokud není zcela v pořádku - kuši nepoužívejte.

Šíp z kuše má dlouhý dolet, střílejte proto vždy do bezpečného prostoru (protisvah, záchytná síť, atp.) a pro střelbu si vyhraďte dostatečně dlouhý, přehledný a bezpečný prostor. Nešťastný výstřel mimo terčovnici dokáže napáchat škodu či přivodit zranění a to i po odraze. Po natáhnutí kuše ji mějte zajištěnou - pojistku uvolněte až v době těsně před výstřelem.

Pro šípy používejte vhodné dopadiště. Vhodným dopadištěm kromě běžně prodávaných terčovnic jsou například balíky slámy, hobra stažená dřevěným rámem nebo dostatečná vrstva starých hadrů napěchovaná do jutového pytle atp.

Nikdy nestřílejte s kuší naprázdno - tedy bez šípu. Chybějící odpor šípu vede k destrukci tětivy nebo lučiště.

Používejte jen šípy specifikované výrobcem, pokud jsou nějakým způsobem poničené, tak je nepoužívejte.

Tětivu kuše pravidelně promazávejte voskem na tětivy  -  prodloužíte její životnost.

 

Kuši se mnou testovalo několik lidí, na fotografii instruktor ABFC Tomáš Platil.